HISTORIE SMÍŘENÍ KATOLÍKŮ A PROTESTANTŮ NA BÍLÉ HOŘE

u příležitosti 400 let od bitvy na Bílé hoře v roce 2020

 

(Autoři textu: David Loula a Jakub Sadílek)

 

JAK TO ZAČALO A CO TOMU PŘEDCHÁZELO

Mnoho křesťanů vnímalo, že v našem národě zůstává po staletí veliká bolest z rozdělení, které vyvolaly náboženské spory a války v našich dějinách. Cítili, že nastává čas pro výraznější smíření a blížící se výročí 400 let od bitvy na Bílé hoře bylo dobrou příležitostí k iniciativě smíření. Například skupina kolem Hanyho Soryala, založila hnutí s názvem Nový den pro Česko a vnímali, že je Boží čas pro smíření v naší zemi a organizovali akty smíření. Také biskupská konference a Ekumenická rada církví vykonaly na formální úrovni představitelů církví společnou modlitbu a umístili ve spolupráci se sestrami benediktýnkami na Bílé hoře kříž smíření.

 

V březnu 2018 pořádala sestra Dominika Konečná a školské sestry v Liberci smíření mezi katolíky a protestanty a mezi Němci a Čechy. Setkání vedl bratr Pavol Strežo s moudrostí a pokorou. Došlo tam k uvolnění velké milosti poté, co několik představitelů katolické církve pokleklo před shromážděnými protestanty a prosili je o odpuštění za násilí v období rekatolizace. Mnoho křesťanů plakalo a navzájem se objímali a prosili vzájemně za odpuštění historických i současných křivd. Cílem nebylo vyřešit všechny teologické rozdílnosti a nebo získat ten jediný pravý pohled na naše národní dějiny, ale přinést uzdravení srdcím, které byly držené v zajetí bolesti a ukřivděnosti po mnoho let. Ačkoli se jich ty staré historické události netýkaly, přesto zůstávaly neviditelnou překážkou pro skutečné přátelství a bratrskou spolupráci. Najednou nešlo o to, kdo má pravdu, ale o uznání viny na obou stranách a vzájemné odpuštění a následné uzdravení vztahů.

 

Z tohoto setkání vznikly mnohé hluboké přátelské vztahy, které vyústily v přípravy smíření na Bílé hoře. Vytvořil se tým vedoucích, kteří začali organizovat Iniciativu smíření 2020. Byli tam za katolíky kněží Jakub Sadílek, Radek Maláč, Serafín Beníček, řádová sestra Dominika Konečná a za laiky Pavol Strežo a Václav Hron. Za protestanty pak pastoři a kazatelé Lubomír Ondráček, Petr Kácha, Pavel Černý, Pavel Plchot, Karel Řežábek a David Loula.

Tito pořadatelé přijali dvě základní slova z knihy proroka Izajáše, které byly nosnou vizí celé iniciativy. První směřovalo ke změně postoje srdcí: „I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Národ již nepozdvihne meč proti národu, nebudou se již cvičit v boji.“ Iz 2,4. Toto prorocké slovo mluví o tom, že jsme se jako křesťané v minulosti navzájem zabíjeli, ale nyní je čas, abychom odložili zbraně a usmířili se. Dokonce abychom tyto zbraně překovali na nástroje k obdělávání naší země. Jak tomu rozumět? V současnosti už spolu vesměs křesťané nebojují zbraněmi, ale slovem, argumentací. Jdeme do rozhovorů s touhou po vítězství, po přemožení odpůrců a získání je tvrdým argumentačním bojem na svoji stranu, do své církve. Bylo na čase se tohoto bojovného postoje vzdát a přijmout druhého s láskou a milostí. My jako křesťané v naší zemi potřebujeme navzájem spolupracovat v obdělávání země a šíření evangelia. Už jsme se dost dlouho vyčerpávali vzájemnými boji a soupeřením, nyní je čas společně zjevit Krista těm, kdo ho ještě neznají. Podle známé velekněžské Ježíšovy modlitby, kde prosí, abychom byli jedno, tak jako je jedno svatá trojice, aby svět uvěřil (viz Janovo evangelium 17). Pokud tedy chceme, aby svět uvěřil, můžeme a máme tomu napomoci tím, že budeme žít v jednotě.

 

Druhé slovo se týkalo změny duchovní atmosféry na místě bitvy na Bílé hoře. Je zvláštní, že se ta hora jmenuje bílá, ač pro většinu národa symbolizovala porobu celého národa Habsburky, nejen ponížení nekatolíků během následné tvrdé rekatolizace. Přitom bílá barva symbolizuje čistotu, svatost, krásu, jemnost – tedy pravý opak toho, co představovala naše Bílá hora. Byl v tom nějaký skrytý prorocký záměr? Co když bylo už v odvěkém Božím záměru, aby se tato naše česká Bílá hora stala symbolem a znamením smíření a jednoty křesťanů i celého národa? Izajáš 1,18 říká: „Pojďme, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Náš národ má mnoho současných i historických hříchů, ale Boží záměr je odpuštění nejen pro jednotlivce, ale i pro národy. A u Boha je to možné. Jen je k tomu třeba se pokořit, prosit o odpuštění a žít ve vzájemném smíření.

 

PRŮBĚH SMÍŘENÍ

Základní představa pro smíření bylo shromáždit na Bílou horu v Praze co nejvíce kazatelů, pastorů a kněží, aby si navzájem odpustili a vyhlásili smíření i do celé naší země (více viz webové stránky iniciativasmireni2020.cz). Byl to duchovní akt, který měl podporu předních představitelů mnoha zúčastněných církví. Kvůli epidemickým opatřením došlo 7. 11. 2020 k symbolickému smíření mezi dvěma zástupci protestantů a katolíků – Jakubem Sadílkem a Petrem Káchou přímo na Bílé hoře. Z tohoto setkání TV Noe vysílala přímý přenos, který je možné najít v archivu.

 

Přesně po půl roce, 8. května 2021 proběhlo setkání na Bílé hoře, kde bylo 60 katolických kněží a 60 protestanských kazatelů z většiny českých církví. Celé setkání moderoval Pavol Strežo a došlo k vyznání vin jak ze strany protestantů – násilí ze strany husitů vůči katolíkům, rozdělení, kritika, povyšování se atd., tak i ze strany katolíků – násilná rekatolizace, mocenský a politický triumfalismus atd. Poté došlo v vzájemnému odpuštění, usmíření a společné deklaraci smíření. Následně si vzájemně žehnali ve dvojicích vždy jeden duchovní katolický a protestantský.

 

Celému setkání předcházely modlitby a chvály celých 24 hodin před akcí, které pořádala skupina Smíření na Bílé hoře. Tato ekumenická skupina společně se sestrami benediktinkami připravovala duchovní prostor pro smíření tím, že se každou neděli na dvě hodiny setkali u mohyly na Bílé hoře a společně se modlili a chválili Pána. I po smíření křesťanů na Bílé hoře se nadále tato skupina křesťanů setkává k pravidelným každotýdenním chválám. Nyní již zvou k zapojení i všechna krajská města, aby se smíření šířilo do všech krajů a míst naší země. Smíření nyní nese krásné ovoce po celé zemi, ať už jde o společné evangelizační či formační projekty či setkání, tak i modlitební a chválová setkávání.

 

DEKLARACE SMÍŘENÍ

Zde je text deklarace smíření, která na Bílé hoře zazněla:

 

Přiznání a vyznání vin:

Otče náš v nebesích, přistupujeme k Tobě v předvečer výročí památné bitvy na Bílé hoře. Na tomto místě proběhla bitva, která na čtyři staletí ovlivnila náš národ. Bojovala zde vojska, která se hlásila k víře katolické i protestantské. Přiznáváme svoji vinu, že jsme se jako Tvoje děti nechaly strhnout k násilí, které je v rozporu s evangeliem pokoje. Přiznáváme, že naši předkové i my jsme zhřešili proti sobě navzájem těžkými hříchy: pýchou, nadřazeností, souzením a násilím. Zabíjeli jsme se navzájem a nehleděli jsme na Tebe, který jsi nás stvořil pro svoji slávu. Prosíme Tě nyní o odpuštění. Vyznáváme Ti náš hřích nadřazeností, kdy jsme na druhé hleděli jako na méně hodnotné lidi, kteří nejsou hodni tvé přízně. Odpusť, že jsme se navzájem odsuzovali jako kacíři, bludaři a odpadlíci od křesťanské víry. Prosíme Tě, odpusť nám tvrdost našeho srdce. Odpusť, že jsme tímto tvrdým postojem neukazovali pravdivý obraz Boha jako milujícího Otce. Odpusť nám, že jsme nevěřícím lidem poskytli falešný obraz o Bohu a zavedli je na scestí pochybností a zmatků.

 

Zřeknutí se dědictví násilí ve vzájemných vztazích:

Zříkáme se v tuto významnou chvíli každého násilí, které v našich postojích přetrvává. Zříkáme se tvrdosti svého srdce. Zříkáme se pýchy a postoje nadřazenosti. Zříkáme se souzení a pomlouvání. Zříkáme se veškerého zlého dědictví našich předků, kteří si ve svých srdcích nosili tyto postoje. Zříkáme se snahy manipulovat druhé ve jménu Boha a politických či společenských nátlakových akcí. Nebudeme už více na druhé hledět jako na nepřátele či soupeře, ale jako na děti stejného Otce v nebesích, které jsou stejně jako my milované Bohem. Zříkáme se násilné snahy přesvědčit bratry a sestry jiného křesťanského vyznání s cílem přivést je do vlastní církve. Zříkáme se jakéhokoliv budoucího zneužití mocenského postavení v rodinách, politice, vzdělávání, vědě, kultuře či sdělovacích prostředcích proti svým bratřím a sestrám.

 

Vyznání odpuštění:

Společně: Nyní si vzájemně odpouštíme všechna provinění z minulosti i přítomnosti.

 

Protestanté: Tak, jako Bůh v Kristu odpustil nám, tak i my odpouštíme vám, katolíkům, mocenské zneužití vítězného postavení po Bílé hoře. Odpouštíme vám násilí, ponižování, věznění a vyhánění našich předků z vlasti kvůli evangelické víře. Odpouštíme vám násilné nucení k přistoupení na víru katolickou a na přijetí katolických tradic. Odpouštíme vám také odsouzení a upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v německé Kostnici. Odpouštíme vám vyhlašování českých zemí za kacířská hnízda. Odpouštíme vám křížové výpravy proti husitům. Odpouštíme vám postoj tvrdosti a nadřazenosti nad protestanty v českých zemích.

 

Katolíci: Tak, jako Bůh v Kristu odpustil nám, tak i my odpouštíme vám, protestantům, vyvolání stavovského povstání roku 1618 a rozpoutání třicetileté války. Odpouštíme vám násilí během husitské revoluce, která přinesla též znesvěcení a zničení mnoha kostelů a svátostných památek. Odpouštíme vám utlačování a zabíjení katolíků, a především Bohu zasvěcených osob krutým způsobem. Odpouštíme vám, že jste opustili katolickou církev a založili mnoho protestantských církví. Odpouštíme vám postoj tvrdosti a nadřazenosti nad katolíky v českých zemích.

 

Společně: Pane Ježíši Kriste, Ty jsi nám ukázal, jak máme milovat i své nepřátele, když ses na kříži modlil, aby Bůh odpustil Tvým trýznitelům. Tvé srdce je plné lásky a odpuštění i vůči nepřátelům. V modlitbě jsi nás učil, že máme odpouštět těm, kteří se provinili proti nám, stejně jako očekáváme a žádáme odpuštění od Tebe. Děkujeme Ti, že Tvoje oběť je dokonalá a Tvá krev nyní očišťuje naše hříchy. Přijímáme Tvé odpuštění a žehnáme svým bratřím a sestrám ve Tvém svatém jménu.

 

Společná deklarace smíření:

Nyní společně vyznáváme, že jsme si vzájemně odpustili. Nadále se chceme navzájem přijímat  jako děti stejného Otce v nebi a rozpoznávat se jako údy jednoho těla Ježíše Krista. Od této chvíle nebudeme připomínat staré křivdy a nebudeme si vyčítat minulá provinění. Budeme společně pracovat na šíření Božího království pod vládou jediného Krále Ježíše Krista. Jemu se nyní poddáváme jako své hlavě. Vyhlašujeme, že staré věci pominuly, a hle, je tu nové. I naše vzájemné vztahy jsou od nynějška obnoveny skrze smírnou oběť Kristovu. Chceme se navzájem přijímat i přes názorové, teologické a praktické rozdíly, které zůstávají. Usilujeme o to, aby vzájemné nepřátelství už bylo mrtvé díky oběti Ježíše Krista. Rozdělující zeď byla v Kristu zbořena. Od této chvíle se chceme navzájem milovat, ctít a společně usilovat o spásu našich bližních v této zemi.

 

V Kristu Ježíši jsme se nyní my, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil překážky, aby z těch dvou – katolíka a protestanta – stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír nám všem. A tak v něm smíme obojí – katolíci i protestanti – v jednotě Ducha stanout před Otcem.

 

Společné závěrečné požehnání našemu národu:

Česko, je nový den! Staré věci pominuly, nastává pro tebe nový čas, nové období. Chceme trvale usilovat o to, aby Bílá hora už nebyla připomínána jako zdroj sváru. Aby kletba Bílé hory byla navždy z tebe sňata. Aby vzájemné ponižování skončilo. Přijmi postavení synů a dcer Božích. Český národe, přijmi milost Ježíše Krista a vstup do zaslíbené země. Cesta je volná, brána do Božího království je otevřená. Živ buď, národe posvěcený Bohu, neumírej!

​ 

DÍLO SMÍŘENÍ V NAŠÍ ZEMI

 

(Autor textu: Martin Kunesch)

 

Dílo smíření v naší zemi začalo postupně. Už někdy po roce 2000 se začaly objevovat první náznaky propojení. Z toho, co je mi známo, tak například v Plzni Křesťanské společenství začalo používat prostory katolického kostela, který patří salesiánům, nebo v Brně začalo společenství Jakubčata (později Brno worship) pořádat otevřené chvály a zároveň sloužit na Davidových stáncích, které probíhaly na půdě Křesťanského společenství.

 

Postupně přicházela na různých místech a různým lidem proroctví o smíření, které má přijít po 400 letech od bitvy na Bílé hoře – podobně jako byl Izrael po 400 letech vysvobozen z Egyptského otroctví. Neodpuštění je svým způsobem otroctví. Vím o několika shromážděních z té doby, kde se katolíci včetně kněží omlouvali protestantům za příkoří, které se v historii stalo. Na základě tohoto odpuštění začala mezi katolíky a nekatolíky vznikat přátelství. 

 

Někdy v té době zaslechl Boží slovo o přicházejících změnách Hany Soryal, který v té době bydlel na Moravských vodopádech v USA, v domě s číslem 1621 (rok popravy 27 českých pánů následkem pobělohorských událostí). Prostřednictvím křesťanů z České republiky se s touto dějinnou události seznámil, rozhodl se vypravit do Česka a zvěstovat, že přichází nový den.

 

V té době David Loula a někteří další kolem něho zaslechli stejné slovo o 400letém výročí a změně, která přijde.  Přišlo i jasné slovo o aktu smíření na místě bitvy na Bílé hoře v den výročí bitvy.

  

Mezitím se na Bílé hoře za smíření modlily už asi 12 let sestry benediktinky. Každý rok pořádaly ekumenickou bohoslužbu nad ostatky mrtvých protestantů. Ale i během běžné liturgie myslely v přímluvách na zahlazení následků bitvy. 

 

Začátkem roku 2020 jsme se na škole uctívání v Pardubicích potkali s Lucií Leškovou. Hospodin nám dal zvláštní pomazání pro společné chvály – začali jsme pátrat po tom, jaký to má důvod. Do toho přišla doba covidová a já začal spolu s ostatními jezdit do Prahy na sobotní chvály. Už tehdy s námi jezdívalo pár katolíků a začalo mezi námi růst přátelství. Vznikaly přátelské vztahy, kde jsme viděli, jak s námi se všemi Bůh jedná. My s Lucií jsme šli jednoho nedělního rána (19. 4. 2020) společně chválit na místo bitvy.  Zažili jsme hned na úvodu zázrak a rozhodli jsme se chodit na „kopec“ každou neděli. Zatím jsme nepřijali slovo, že bychom s tím měli skončit. 

 

Den před výročím bitvy (8. 11. 2020) úřady kvůli covidu dovolily oproti původním plánům účast jen jednomu knězi (Jakub Sadílek) a jednomu pastrovi (Petr Kácha), kteří na místě vyhlásili smíření, navzájem se požádali o odpuštění a odpustili si. Možná, že to mohlo někomu připadat, že se Boží záměr nepodařilo naplnit, ale když jsme na kopec přišli druhý den, abychom se tam modlili, duchovní atmosféra toho místa se úplně proměnila. Místo zápasů a přímluv za odpuštění jsme najednou zakoušeli čas radosti a oslavy. 

 

Po aktu smíření, který přenášela TV Noe, se zvedla ještě vlna odporu některých věřících – většinou nekatolíků.

 

Půl roku nato se covidová opatření uvolnila a mohl se uskutečnit akt smíření v původně zamýšleném rozsahu. Na místě si 60 kněží a 60 pastorů odpustilo a vzájemně se objali – došlo k tomu 8. 5. 2021. Naše společenství před tímto aktem uspořádalo 24 hodin chval. Bylo to zajímavých 24 hodin, kdy jsme zažili sníh, vítr, mráz, těsně nás obešel déšť a nakonec jsme měli sluncem spálené obličeje. Ale i to jsme vnímali jako prorocké znamení.

 

Od té doby na Bílé hoře každý rok jako připomínku pořádáme Oslavu smíření – 24 hodin chval a modliteb. A snažíme se, aby tato zvěst o smíření naplnila celou zemi. Je úžasné sledovat, jak toto dílo narůstá, kolik společného díla se daří, jak se objevují další společné aktivity… 

 

Vnímám jako zásadní, že toto Boží dílo vyrostlo na bratrských vztazích katolíků a nekatolíků a ne na nějaké plánované církevní platformě. Poznávám, že bratři a sestry, se kterými jsem se skrze iniciativu smíření setkal, skutečně žijí s Bohem a dokonce jim i někdy jejich vztah s Hospodinem závidím 🙂.